|
|
| Hrad
Panna |
| |
 |
| Pohled na
Pannu z Kalicha (foto: Hynek Veselý) |
| |
V r. 1421 zuřily na Litoměřicku ostré boje. Husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova a Křišťan ze Žernosek, jeho hlavní spojenec v oblasti, který sídlil na tvrzi
ve Vinném, se tehdy vehementně, avšak bez úspěchu pokoušeli o ovládnutí Litoměřic; nakonec se Žižka rozhodl pro výstavbu vlastního opěrného bodu, který by posloužil jako základna
pro operace kališníků v oblasti. Volba padla na horu nad Třebušínem, kde zbudoval Žižka hrad pojmenovaný symbolicky Kalich. Ještě v červnu 1421 však musel odjet na Čáslavský sněm
a pokračováním stavby pověřil svého bratra Jaroslava, kterému nejspíš pomáhal Křišťan ze Žernosek. Momentu překvapení, jakož i skutečnosti, že nový hrad ještě zřejmě nebyl dokončen,
se pokusil využít Zikmund z Vartemberka, úhlavní nepřítel husitů v oblasti. Jeho útok však byl odražen a Vartemberk byl nucen ustoupit, zanechavše v Třebušínské kotlině posádku;
ta si zřejmě ještě v průběhu obléhání vystavěla na skalnaté homoli severozápadně od Kalicha hrad Pannu, který se stal jeho strategickým protějškem. Ostatně, obdobný účel podle všeho
plnil i hrad Litýš na jihovýchodě. Jméno Panna je jistě symbolické, byť dnes přesně nevíme, zda se jedná o pannu jako symbol Vartemberků či svatou Pannu jako protiklad husitského
Kalicha. Jak Vartemberkův hrad vypadal, není se dnes možné ani dohadovat: důvodem je jednak velmi fragmentární dochovanost objektu jako takového, jednak rozsah přestavby, kterou
na Panně posléze provedli husité. Tak jako tak, nebezpečná situace Kalicha si vynutila Žižkovu reakci, který brzy přešel do protiofenzívy. K prvnímu, ještě neúspěšnému obležení
Panny došlo asi již r. 1422; druhému obležení v r. 1423 velel sám Žižka a tehdy již měli husité štěstí více. Velitelem dobytého hradu se stal Hašek Čelechovec z Kralovic a Panna
pak zůstala společně s Kalichem pevnou oporou husitství až do konce válek. Husité, ba snad ještě sám Žižka, hrad v této době pravděpodobně značně přebudovali a jeho opevnění zesílili.
Vzhledem k tomu, že i po Lipanech zůstala posádka Panny veskrze husitskou, byla její činnost pokládána za nezákonnou a v r. 1437 nařídil císař Zikmund zbořit hrady Kalich a Pannu,
protože se na nich "usadili lupiči". Vykonavatelem se měl stát starý Žižkův nepřítel a pravděpodobný zakladatel Panny Zikmund z Vartemberka. Branná hotovost litoměřického kraje
oblehla Pannu již v lednu 1437 a po několikatýdenním dobývání se vydal velitel obležených, jehož jméno neznáme, pro pomoc do Hradce. Musel však jet oklikou a nedaleko Prahy byl
zajat, načež mu nezbylo nic jiného než dát hradní posádce příkaz ke kapitulaci. Tak se také skutečně stalo a obléhatelé hrad vzápětí po obsazení zbořili.
Hrad Panna stával na vrcholu dominantní čedičové homole nad vsí Řepčicemi (594 m n.m.), asi 1,5 kilometru severozápadně od hradu Kalicha. Přístupová cesta, dnes již jen částečně
dochovaná, vedla z Řepčic po východním úpatí kopce a dál postupně stoupala směrem na sever a západ. Na jihozápadě se nacházejí dvě přitesané skály, tradičně interpretované jako
relikt první brány. Ve skutečnosti se však zřejmě jednalo až o bránu druhou, protože první, kulisová brána ve fortifikaci lehčí konstrukce přepažovala cestu ještě těsně před ní.
Za druhou bránou se směrem na východ táhne velmi rozlehlá plocha dolního předhradí, které mohlo poskytnout dostatečné zázemí i pro početné vojsko. Tato skutečnost je ve zjevném
nepoměru k dochovaným reliktům pouhých dvou budov – jedna stávala nad druhou bránou (při levé skalce z pohledu příchozího) a měla navíc zřejmě spíše obranný než obytný charakter,
druhá se přimykala k obvodovému opevnění jihovýchodně od vstupu. Jeví se tak jako pravděpodobné, že „ubytovací“ kapacity na předhradí měly lehčí charakter a nezůstala po nich proto
ani žádná viditelná stopa. Obvodová fortifikace předhradí byla, stejně jako opevnění celého hradu, provedena způsobem velmi neobvyklým: netvořily ji „klasické“ hradby z kamenů
pojených na maltu či prosté dřevěné opevnění, nýbrž – stejně jako v případě hradu Kalicha – zemní náspy a terasy s dřevěnými nástavbami, tzv. „sruby“. Plenty zemních těles byly
na Panně skládány z místní horniny augititu, která se pro svoji nepravidelnou odlučnost ke stavění příliš nehodí; z tohoto důvodu se hradní opevnění do současnosti dochovalo jen
v sotva viditelných zbytcích. Dlouhá jižní fronta předhradí byla opevněna třemi rozměrnými zemními baštami, z nichž jihozápadní má velmi specifickou podobu. Skalní hřebínek,
vybíhající ze skaliska druhé brány západním směrem, je zde přeťat subtilním příkopem, který ho sleduje po jižní straně až na západní konec, kde se nachází zahloubené dělostřelecké
postavení. To mělo původně nejspíš podobu srubu, který kontroloval nebezpečný prostor západně od hradu (kde se také nacházejí relikty obléhacího postavení, snad z let 1422–1423).
Vzhledem k mizivému dochování obvodové fortifikace v těchto místech dnes nelze rozhodnout, zda byl srub do opevnění zapojen či zda ho příkop vyčleňoval mimo hradní areál; tak jako
tak se jedná o novinku zásadního významu mezi opevňovacími systémy. Terénní situace při patě centrálního skalního žebra naznačuje, že na severu, již poněkud výše ve svahu, byl dolní
hrad uzavřen fortifikací lehké konstrukce. V místě, kde se tato ohrada přimykala k opevnění západního čela předhradí, se nacházela zcela zaniklá třetí brána, kontrolovaná z pravé
strany značně neobvyklou malou zemní baštou. Cesta od druhé brány stále stoupá a za třetí bránou vstupuje – na západním úbočí vrcholové části kupy – do táhlého příhrádku, vymezeného
na vnější straně prudkým svahem lemovaným na hraně srubovou fortifikací. Na západě a severozápadě se cesta postupně dostává pod kontrolu obvodové fortifikace středního hradu, jež
měla podobu mohutné zemní terasy se srubovou konstrukcí na koruně. Nad přístupovou cestou byla nicméně terasa pro zvýšení odolnosti ještě navýšena o valové těleso, jehož ukončení
na severozápadě také signalizuje místo čtvrté brány, jíž se vstupovalo do středního hradu. Ve svahu severně pod cestou se nachází podélná terasa s baštovitým ukončením na severovýchodě,
signalizující ještě jednu obrannou linii. Nádvoří středního hradu má půdorys téměř půlkruhového plató, vymezeného na jihu strmým skalním hřebenem. Podobu a rozsah objektů v nádvoří
kdysi stojících nelze bezpečně rekonstruovat, protože téměř zcela zanikly; nesporné je pouze reliéfní modelování po trojprostorové budově při severní straně obvodové fortifikace,
vedle brány. Z nádvoří, nejspíš jeho jihozápadního kouta, vedl přístup po blíže nespecifikovatelné konstrukci na vrchol skály, kde stávaly hlavní objekty hradu. Na severu se ke skále
přimyká malá zemní bašta, zajišťující velmi dobrou kontrolu cesty i celého nádvoří středního hradu. Horní hrad zaujímal úzký vrchol skalního hřebene. Vzhledem k tomu, že se dochoval
jen v malých zbytcích, nelze bez použití podpovrchového průzkumu s jistotou říci, zda a do jaké míry se při jeho stavbě uplatnily kamenné konstrukce pojené na maltu. Konstatovat je
možné pouze, že proti vstupu do horního hradu bývalo stavení nejasného účelu, na severozápadním konci nad přístupovou cestou zřejmě věž a na jihovýchodě hlavní objekt hradu – obdélný
palác s přízemím zasekaným do skály. Jak věž, tak palác byly vytápěny kachlovými kamny. Na jižní straně skalní žebro vytváří úzký parkán, kterým se sestupovalo na nevelké plató,
ležící v jižním svahu pod horním hradem a zajišťující dobrou kontrolu níže položeného hradu dolního. Účel této pozice zůstává nicméně bez dalšího výzkumu nejasný.
Lze konstatovat, že hrad Panna býval rozsáhlou a dobře opevněnou základnou husitského vojska (rozsah průkazně ohrazené plochy činí 1,5 ha), která je svým provedením v české,
ale i evropské hradní architektuře ojedinělým zjevem. Markantní je zejména nepoměr mezi rozsahem a vysokou kvalitou opevnění na straně jedné a téměř absolutním potlačením sídelní
a rezidenční funkce na straně druhé, což je dáno specifickými okolnostmi, za nichž hrad vznikl. Význam hradu tak přesahuje český národní rámec. |
|
|
|
|
