|
|
| Hrad
Oparno |
| |
 |
| Pohled do
nádvoří jádra z koruny hradby na
severu (foto:
Hynek Veselý) |
| |
První zmínka o hradě Oparno pochází z r. 1344, kdy zde Smil z Vchynic, člen rodu později známého jako Kinští, stavěl „pokoje k přebývání“. O deset let
později již zmíněný Smil na hradě sídlil. Zdá se tedy, že výstavbu hradu snad můžeme datovat do doby okolo r. 1344, časový rozsah stavebních prací nám ale uniká. V držení
Smilových potomků zůstal hrad až do r. 1472, kdy jej dědictvím získali Dlaskové z Vchynic. Nedlouho poté, r. 1486, je jako majitel hradu zmíněn kromě Bohuslava Dlaska z Vchynic
i Bohuslav ze Žeberka, takže lze usuzovat na rozdělení celého statku na dvě části. Již v r. 1530 je hrad Oparno zmíněn jako pustý. Jak se zdá, byl opuštěn těsně na začátku
16. století. Důvody, které k tomu vedly, neznáme, ale můžeme se domnívat, že zde svoji roli hrálo rozdělení již tak malého hradu mezi dva majitele a zároveň existence dvou
tvrzí ve Vchynicích. Nevíme, jak tyto tvrze vypadaly, ale v porovnání s poměry na hradě zřejmě poskytovaly větší pohodlí. „Druhý život“ hradu probíhal v 19. a na začátku
20. století, kdy zde fungovala dřevěná restaurace vestavěná do jižní části hradu; dodnes po ní zbyl sokl zdiva v nádvoří a zbytky nátěrů vnitřních stěn plášťové zdi. V téže
době fungoval na hradě i kulečník, umístěný nejspíš v příkopu pod severní stranou hradního jádra. Podle svědectví místních obyvatel došlo ještě v době druhé světové války
k terénním úpravám nádvoří.
Hrad a ves Oparno se nacházejí asi 4 km severozápadně od Lovosic, přímo pod svahy jedné z nejvyšších dominant Českého Středohoří – Lovoše. Zřícenina hradu se rozkládá na konci
hřbetu táhnoucího se ve směru jihozápad – severovýchod. Po jeho východní straně se rozprostírá ves Oparno, kterou protéká stejnojmenný potok, při severní straně hradu se od západu
na východ vine Milešovský potok. Právě jeho koryto modeluje malebné Oparenské údolí, oblíbený cíl mnoha výletníků.
Hrad Oparno se skládal ze tří částí, řazených za sebou v jedné linii - z horního předhradí na jihozápadě, jádra uprostřed dispozice a níže položeného dolního předhradí
na severovýchodě. Původní přístupová komunikace, dodnes dochovaná v podobě dobře viditelných úvozů, vede z výše položené plošiny na jihozápadě, z níž hradní ostroh vybíhá.
Zhruba 70 m před hradem se původní přístupová komunikace setkává s cestami od vsi Oparna a od Oparenského mlýna, kteréžto jsou využívané ještě v současnosti a původní starou
cestu ke hradu přetínají. Ta pokračovala přímo na rovinku před hradem, kde možná mohlo v dávné minulosti bývat nějaké hospodářské zázemí hradu, nikoliv však opevněné předhradí.
Přístupová komunikace již na začátku této plochy sbíhá na její západní okraj, který dál sleduje v zářezu až k místu, kde rovinu přetíná příkop, za nímž bývalo horní předhradí.
Čelo horního předhradí tvoří skalní blok nad příkopem, na kterém stávala nějaká zcela zaniklá stavba vojenské funkce (tradičně se hovoří o dřevěné věži, leč důkazu pro to není).
Ta kontrolovala rovinu před hradem a střežila i bránu při západní patě skalního bloku. Horním předhradím, jehož terén je skalnatý a velmi nerovný a na němž lze rozpoznat ještě
reliéfní modelování po dalších dvou budovách, cesta prochází po jeho západní straně; následně překonává druhý příkop a vstupuje další, zcela zaniklou bránou do parkánu, který
lemuje jádro hradu na západní straně (podobný parkán se nachází i na východní straně jádra). Vlastní hrad na půdorysu nepravidelného obdélníku s osami přibližně 41 a 12 m
(s delší osou ve směru orientace celého hradního komplexu) vymezuje 2 m silná plášťová zeď se zaoblenými nárožími a cimbuřím na koruně. Dnes je jinak poměrně dobře dochovaná
hradba zcela přerušena na dvou místech: na severozápadě, kde bývala brána do jádra, a severovýchodě, kde mohla bývat hypotetická branka do východního parkánu; podobu těchto
bran neznáme. Typickým hradem s plášťovou zdí však jádro není, protože jednak na východní straně byla plášťová hradba prokazatelně proražena okenními otvory a prevétem, jednak
je pravděpodobné, že střechy minimálně některých budov tuto hradbu převyšovaly. Z nich je však už dobře rozpoznatelný pouze palác přiléhající k plášťové zdi právě na východě,
který byl podsklepený a měl dvě nadzemní podlaží. Rozsah a podoba ostatní zástavby jádra zůstává bez podpovrchového archeologického výzkumu pouze hypotetická, stejně jako možnost
jeho předělení na menší severní a větší jižní část. Velmi rozsáhlé dolní předhradí, mezi nímž a jádrem se táhne parkán (méně pravděpodobně příkop) se rozprostírá v klesajícím
svahu severovýchodně od jádra. Do doby zcela nedávné byly představy ohledně plošného rozsahu předhradí značně mlhavé; komplexní povrchový průzkum hradu v r. 2015 však ukázal,
že severní obvod opevnění se nacházel zhruba v místech, kudy prochází dnešní železniční trať, která tak areál hradu v 19. století částečně poškodila. Otázkou zůstává povaha
obvodového opevnění dolního předhradí, a vlastně – s výjimkou jádra – i celého hradu; pravděpodobný fragment této fortifikace zcela na severu, za železniční tratí, naznačuje,
že se dokonce mohlo jednat o podnož z nasucho vyskládaných kamenů s nějakou dřevěnou konstrukcí na koruně. Relevantních indicií k této otázce však máme k dispozici žalostně málo
a totéž platí o zástavbě dolního předhradí, které mělo zřejmě hospodářský charakter a kde měl dokonce bývat i pivovar. Výjimku z pravidla představuje výrazné reliéfní modelování
po velmi rozměrném trojprostorovém domě (zhruba 24 × 11 m), jehož účel nám ale zatím uniká. Dolní předhradí je dnes s dalšími částmi hradu propojeno stezičkou sestupující sem
ze severního konce západního parkánu; jak ale vypadala tato situace původně, nevíme. Jako poměrně pravděpodobné se jeví, že dolní předhradí mělo ještě jeden vstup někde ve svém
severovýchodním rohu, což jsou ovšem ty partie, které byly zcela zničeny železniční tratí. Bylo–li tomu skutečně tak, představuje Oparno málo obvyklou ukázku hradu s průchozím
areálem. |
|
|
|
|
