|
|
| Hrad
Košťálov |
| |
 |
| Celkový
pohled na hrad od jihu (foto:
Hynek Veselý) |
| |
Zbytky hradu
se nachází na dominantním skalnatém
čedičovém suku o nadmořské výšce
481,5 m, 1,5 km severně od města
Třebenice.
Hrad je poprvé zmíněn v kronice
Beneše z Veitmile. K r. 1372
zaznamenal kronikář mrazivou
historku o tom, jak do věže hradu
uhodil blesk, sjel do velké síně a
upálil purkrabímu Alešovi mladšímu
ze Slavětína a jeho ženě špice tehdy
módních dlouhých střevíců. Různí
mravokárci si vysvětlovali příhodu
jako Boží trest, což nás příliš
nepřekvapí. Zvláštní pozornost ale
vzbuzuje Alešova hodnost purkrabího,
z které se vyvozovalo, že hrad byl
založen jako královský. Podle jiné
teorie hrad také mohli založit
Házmburkové společně s Slavětínskými.
Podle nejstarších archeologických
nálezů z hradu, které můžeme datovat
do průběhu 14. století, nebyl
Košťálov založen dříve než v této
době; osoba zakladatele je však
dodnes značně nejistá. Po Alešovi
ml. ze Slavětína drželi Košťálov do
husitských válek asi Zajícové z Házmburka.
Někdy v této době hrad získali
neznámým způsobem Kaplířové ze
Sulevic. Oba rody, Kaplířů i
Házmburků, patřily k oporám
královské moci v severních Čechách a
k nejvýraznějším odpůrcům husitů.
Není proto divu, že již r. 1422 hrad
husité oblehli, avšak bezúspěšně.
K r. 1486, kdy se Buškovi synové
Dobeš, Zdeslav a Jan Kaplířové
rozdělili o svůj dědický majetek,
známe dobře podobu hradu, který měl
být otevřený pro všechny bratry.
Dobeš a jeho čeleď měli obývat
Veliký dům na dolním hradě, Jan směl
obývat tzv. dolní domek na dolním
hradě a Zdeslav získal horní hrad.
V případě potřeby mohli být všichni
vpuštěni na horní hrad, ale starat o
čeleď se měl každý sám. Obrana hradu
zůstala společnou povinností všech
bratrů. V průběhu 16. století
přestal hrad, rozdělený mezi dva
majitele, vyhovovat životnímu stylu
renesanční šlechty a při dvorech ve
vsi Košťálov vznikají pohodlnější a
lépe dostupné tvrze. K opuštění a
zániku těchto tvrzí dochází v 1. pol.
17. století, kdy majitelé obou
panství jako sídla využívají
reprezentativnější zámky Skalka a
Čížkovice.
F. A. Heber ve své práci kdysi
napsal: „Čedičová skála, na níž
trůní trosky tohoto hradu, se nad
své okolí zvedá neobvykle příkře…
Jižní svahy tvoří pouze holý čedič,
který spadá v bizarních vrstvách
téměř kolmo k městečku Třebenice a
krajině propůjčuje neobvykle malebný
půvab…“. Jeho popis velmi výstižně
vyjadřuje impozantnost vrchu a
nepřehlédnutelných trosek někdejšího
hradu Košťálova. Převýšení oproti
okolnímu terénu je menší jen na
severu. Zde se nachází sedlo, z
něhož směřoval ke hradu původní
přístup, po kterém ještě dnes
v terénu nacházíme zbytky úvozových
cest. Zástavba na temeni vrchu byla
koncentrována do dvou míst –
předhradí (zvaného dolní hrad) na
severu a výše položeného jádra na
jihu. Po zástavbě předhradí se nám
dodnes dochovaly pouze nepatrné
terénní relikty a zbytky obvodové
hradby. O zástavbě předhradí máme
informace „díky“ amatérským
výzkumům, prováděným zde v 19.
století. Historik August Sedláček
popisuje aktivity „souseda Čejky“,
který na hradě velmi kopal a nálezy
odevzdával do někdejšího muzea v Třebenicích.
Na východním cípu plošiny u někdejší
brány odkryl kuchyni (nálezy kachlů,
nádobí, opálené cihly z komína,
spečené saze, atd.) a na
severozápadním konci dvě místnosti –
kovárnu a „sklep na železo“ (železa,
hřeby, podkovy). Uprostřed
prostranství byla – dodnes částečně
patrná – nehluboká, ale prostorná
prohlubeň: pozůstatek po zasypaných
sklepech. Z předhradí ústila cesta
přes dnes již téměř zasypaný příkop
do jádra hradu. Ten byl kdysi
obklopen parkánem, z něhož zůstalo
dodnes dochováno severovýchodní
nároží a úsek zdiva při východní
straně věžového paláce. Parkánová
hradba vybíhá na východní straně
v subtilní baštu nebo věž. Hlavní
stavbou hradu býval věžový palác,
který za posledních sto let výrazně
nahlodal „zub času“. Přízemí stavby
bylo založeno na nerovném terénu a
osvětleno pouze jedním úzkým okénkem
na západní straně. Pod ním byl kdysi
prolomen nový vstup s druhotně
vyzděnou nikou. První podlaží je
z větší části dochováno. V severní
stěně se spatřuje původní vstup do
věže, východní zeď je prolomena
čtyřmi okenními otvory. Z druhého a
třetího patra, známého ze starších
fotografií a kreseb, už nezbylo nic.
V hradním jádře registrujeme velmi
jednoduchý stavební vývoj. Palác je
ve své dnešní hmotě jednolitý a
nevykazuje známky různých stavebních
fází (nepočítáme-li úpravy z 19. –
20. století). Vzhledem k charakteru
zdiva vznikla patrně současně
s palácem i parkánová zeď. Velkou
neznámou zůstává stáří zástavby na
předhradí. |
|
|
|
|
