|
|
| Hrad
Kostomlaty |
| |
 |
| Jádro hradu v pohledu z předhradí (foto: Václav Faigl) |
| |
Ves Kostomlaty pod Milešovkou se poprvé připomíná r. 1333 jako příslušenství oseckého panství. Již tehdy zde stával hrad, který si někdy před tímto datem
postavili páni z Oseka. R. 1335 koupil hrad s nevelkým panstvím (náležely k němu vsi Kostomlaty pod Milešovkou, Rtyně nad Bílinou, Metlice, Hlince a Velvěty) moravský markrabě Karel,
pozdější císař Karel IV. R. 1370 Kostomlaty náležely Habartovi staršímu ze Žerotína, od jehož nástupců je r. 1388 koupil Jindřich Škopek z Dubé. Na počátku husitských válek držel hrad
a panství Albrecht Škopek z Dubé, komtur řádu německých rytířů v české provincii; v následujícím střetnutí mezi katolíky a kališníky tak Škopkové stáli zcela logicky na katolické
straně. R. 1434, v době bitvy u Lipan, obléhal kostomlatský hrad husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Dobývání zřejmě úspěšné nebylo; za neznámých okolností se však Jakoubek
Kostomlat přece jen zmocnil, protože r. 1435 se uvádí jako jejich držitel. V následujících sporech s pány z Dubé Kostomlaty udržel, čímž se vlastně zasloužil o to, že se pak
jedna linie jeho potomstva nazývala Kostomlatští z Vřesovic. V 16. století, se změnou filosofie a nástupem renesančního způsobu života, ztrácel kostomlatský hrad čím dál víc
na významu a postupně zpustl. Po r. 1562 k němu patřilo již jen městečko Kostomlaty a r. 1606 už byl neobydlený. Kostomlatští z Vřesovic vlastnili panství až do začátku třicetileté
války: r. 1623 byli bratři Petr a Oldřich Kostomlatští z Vřesovic za účast na stavovském povstání v letech 1618 – 1620 postiženi konfiskací jedné třetiny majetku a prodáno přitom
bylo celé panství, které r. 1624 koupil Humprecht starší Černín z Chudenic. Pustý hrad Kostomlaty byl podle svědectví Bohuslava Balbína koncem 18. století opět obýván; r. 1841
byl v jeho předhradí zřízen hostinec, který existoval hluboko do 20. století.
Hrad Kostomlaty se tyčí na kopci jihovýchodně od stejnojmenné obce. Přístupová cesta k němu stoupá od východu, po severním úbočí. Nejprve míjí výrazně výše položené jádro, aby
vzápětí kulisovou bránou, z níž zůstal kus zdi po levé ruce příchozího, vústila do nevelkého dvorku, který byl na severozápadě položen před předhradí. Předhradí a návazně na ně
i vlastní hrad obíhal na třech stranách – západě, jihu a východě – příkop a val, doplněný navíc o zajímavé a dosud nedostatečně poznané fortifikační prvky. Na západní straně
se jedná o pod valem se táhnoucí subtilní, zřejmě opevněním lehčí konstrukce vymezený parkán, který na jihozápadě – proti jednomu z někdejších obléhacích postavení – přechází
v zemní baštu; stopy po nějakém dřevohlinitém opevnění se nacházejí i pod obloukem valu na východě. Do předhradí se ze vstupního dvorku vcházelo nevelkou, dovnitř otevřenou
branskou věží, kterou z východní strany zajišťovala do obvodové hradby vetknutá válcová věž. Zajímavostí této poměrně subtilní obranné věže, jež kdysi mívala na konzolách
vysazené podsebití, představuje čtverhranná vnitřní šachta. Zástavbu předhradí bohužel prakticky neznáme, protože v 19. století byla jeho původní dispozice značně narušena
stavbou rozměrné budovy hostince při západní hradbě. Nepravidelný vlastní hrad na jihovýchodě obíhal po celém obvodu parkán, jehož odolnost byla ve druhé polovině 15. století
na jihu a jihozápadě posílena dvěma čtverhrannými, dovnitř otevřenými baštami. Na východě, nad okružním příkopem, má parkán formu jakési obezděné terasy, jejíž původ a účel
bude ještě třeba zkoumat. Z parkánu se do jádra vstupovalo brankou od jihovýchodu; starší, později zrušený vstup přitom býval na severovýchodě. V jihozápadním nároží obvodové
hradby jádra se tyčí okrouhlá věž, zakončená užší nástavbou a okolo ní obíhajícím ochozem; věž tohoto typu se označuje jako tzv. „máselnice“, v českých poměrech značně neobvyklá.
Obytnou a rezidenční složku tvořily dva rovnoběžné paláce; západní palác byl v první polovině 15. století rozšířen a zvýšen. Z paláců se dochovaly vysoké obvodové zdi, někde
s kavernami v místě oken. Jejich nádvorní stěny jsou naopak zřícené téměř do základů. |
|
|
|
|
