česky deutsch
České středohoří - země hradů
Hrady Českého středohoří, z.s.
Stalo se, připravujeme
  • Památky v našem programu
  • Hrad Kalich
  • Hrad Kamýk
  • Hrad Kostomlaty
  • Hrad Košťálov
  • Hrad Litýš
  • Hrad Oltářík
  • Hrad Oparno
  • Hrad Ostrý
  • Hrad Panna
  • Hrad a zámek Skalka
  • Kostel sv. Petra a Pavla na Sutomi
  • Hrady Českého středohoří jak bývaly
    Výhledy z hradů Českého středohoří
    Hrady Českého středohoří tajemné
    Expozice hradů Českého středohoří
    Jiné památky v Českém středohoří
    Publikace, suvenýry
    Napište nám
    Hrad Oparno
     
    Hrad Oparno
    Pohled do nádvoří jádra z koruny hradby na severu (foto: Hynek Veselý)
     
    První zmínka o hradě Oparno pochází z r. 1344, kdy zde Smil z Vchynic, člen rodu později známého jako Kinští, stavěl „pokoje k přebývání“. O deset let později již zmíněný Smil na hradě sídlil. Zdá se tedy, že výstavbu hradu snad můžeme datovat do doby okolo r. 1344, časový rozsah stavebních prací nám ale uniká. V držení Smilových potomků zůstal hrad až do r. 1472, kdy jej dědictvím získali Dlaskové z Vchynic. Nedlouho poté, r. 1486, je jako majitel hradu zmíněn kromě Bohuslava Dlaska z Vchynic i Bohuslav ze Žeberka, takže lze usuzovat na rozdělení celého statku na dvě části. Již v r. 1530 je hrad Oparno zmíněn jako pustý. Jak se zdá, byl opuštěn těsně na začátku 16. století. Důvody, které k tomu vedly, neznáme, ale můžeme se domnívat, že zde svoji roli hrálo rozdělení již tak malého hradu mezi dva majitele a zároveň existence dvou tvrzí ve Vchynicích. Nevíme, jak tyto tvrze vypadaly, ale v porovnání s poměry na hradě zřejmě poskytovaly větší pohodlí. „Druhý život“ hradu probíhal v 19. a na začátku 20. století, kdy zde fungovala dřevěná restaurace vestavěná do jižní části hradu; dodnes po ní zbyl sokl zdiva v nádvoří a zbytky nátěrů vnitřních stěn plášťové zdi. V téže době fungoval na hradě i kulečník, umístěný nejspíš v příkopu pod severní stranou hradního jádra. Podle svědectví místních obyvatel došlo ještě v době druhé světové války k terénním úpravám nádvoří.

    Hrad a ves Oparno se nacházejí asi 4 km severozápadně od Lovosic, přímo pod svahy jedné z nejvyšších dominant Českého Středohoří – Lovoše. Zřícenina hradu se rozkládá na konci hřbetu táhnoucího se ve směru jihozápad – severovýchod. Po jeho východní straně se rozprostírá ves Oparno, kterou protéká stejnojmenný potok, při severní straně hradu se od západu na východ vine Milešovský potok. Právě jeho koryto modeluje malebné Oparenské údolí, oblíbený cíl mnoha výletníků.

    Hrad Oparno se skládal ze tří částí, řazených za sebou v jedné linii - z horního předhradí na jihozápadě, jádra uprostřed dispozice a níže položeného dolního předhradí na severovýchodě. Původní přístupová komunikace, dodnes dochovaná v podobě dobře viditelných úvozů, vede z výše položené plošiny na jihozápadě, z níž hradní ostroh vybíhá. Zhruba 70 m před hradem se původní přístupová komunikace setkává s cestami od vsi Oparna a od Oparenského mlýna, kteréžto jsou využívané ještě v současnosti a původní starou cestu ke hradu přetínají. Ta pokračovala přímo na rovinku před hradem, kde možná mohlo v dávné minulosti bývat nějaké hospodářské zázemí hradu, nikoliv však opevněné předhradí. Přístupová komunikace již na začátku této plochy sbíhá na její západní okraj, který dál sleduje v zářezu až k místu, kde rovinu přetíná příkop, za nímž bývalo horní předhradí. Čelo horního předhradí tvoří skalní blok nad příkopem, na kterém stávala nějaká zcela zaniklá stavba vojenské funkce (tradičně se hovoří o dřevěné věži, leč důkazu pro to není). Ta kontrolovala rovinu před hradem a střežila i bránu při západní patě skalního bloku. Horním předhradím, jehož terén je skalnatý a velmi nerovný a na němž lze rozpoznat ještě reliéfní modelování po dalších dvou budovách, cesta prochází po jeho západní straně; následně překonává druhý příkop a vstupuje další, zcela zaniklou bránou do parkánu, který lemuje jádro hradu na západní straně (podobný parkán se nachází i na východní straně jádra). Vlastní hrad na půdorysu nepravidelného obdélníku s osami přibližně 41 a 12 m (s delší osou ve směru orientace celého hradního komplexu) vymezuje 2 m silná plášťová zeď se zaoblenými nárožími a cimbuřím na koruně. Dnes je jinak poměrně dobře dochovaná hradba zcela přerušena na dvou místech: na severozápadě, kde bývala brána do jádra, a severovýchodě, kde mohla bývat hypotetická branka do východního parkánu; podobu těchto bran neznáme. Typickým hradem s plášťovou zdí však jádro není, protože jednak na východní straně byla plášťová hradba prokazatelně proražena okenními otvory a prevétem, jednak je pravděpodobné, že střechy minimálně některých budov tuto hradbu převyšovaly. Z nich je však už dobře rozpoznatelný pouze palác přiléhající k plášťové zdi právě na východě, který byl podsklepený a měl dvě nadzemní podlaží. Rozsah a podoba ostatní zástavby jádra zůstává bez podpovrchového archeologického výzkumu pouze hypotetická, stejně jako možnost jeho předělení na menší severní a větší jižní část. Velmi rozsáhlé dolní předhradí, mezi nímž a jádrem se táhne parkán (méně pravděpodobně příkop) se rozprostírá v klesajícím svahu severovýchodně od jádra. Do doby zcela nedávné byly představy ohledně plošného rozsahu předhradí značně mlhavé; komplexní povrchový průzkum hradu v r. 2015 však ukázal, že severní obvod opevnění se nacházel zhruba v místech, kudy prochází dnešní železniční trať, která tak areál hradu v 19. století částečně poškodila. Otázkou zůstává povaha obvodového opevnění dolního předhradí, a vlastně – s výjimkou jádra – i celého hradu; pravděpodobný fragment této fortifikace zcela na severu, za železniční tratí, naznačuje, že se dokonce mohlo jednat o podnož z nasucho vyskládaných kamenů s nějakou dřevěnou konstrukcí na koruně. Relevantních indicií k této otázce však máme k dispozici žalostně málo a totéž platí o zástavbě dolního předhradí, které mělo zřejmě hospodářský charakter a kde měl dokonce bývat i pivovar. Výjimku z pravidla představuje výrazné reliéfní modelování po velmi rozměrném trojprostorovém domě (zhruba 24 × 11 m), jehož účel nám ale zatím uniká. Dolní předhradí je dnes s dalšími částmi hradu propojeno stezičkou sestupující sem ze severního konce západního parkánu; jak ale vypadala tato situace původně, nevíme. Jako poměrně pravděpodobné se jeví, že dolní předhradí mělo ještě jeden vstup někde ve svém severovýchodním rohu, což jsou ovšem ty partie, které byly zcela zničeny železniční tratí. Bylo–li tomu skutečně tak, představuje Oparno málo obvyklou ukázku hradu s průchozím areálem.
    Hlavní partneři:
    Ministerstvo kultury ČR
    Ministerstvo kultury ČR
    Ústecký kraj
    Ústecký kraj
    Lesy České republiky
    Lesy České republiky
    Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, v.v.i.
    ÚAPPSZČ
    Další partneři
    Počasí pro region:
    In-počasí
    Statistiky Toplist Oficiální stránky spolku Hrady Českého středohoří, z.s. © 2009-2016 Design: MCH a DM