česky deutsch
České středohoří - země hradů
Hrady Českého středohoří, z.s.
Stalo se, připravujeme
  • Památky v našem programu
  • Hrad Kalich
  • Hrad Kamýk
  • Hrad Kostomlaty
  • Hrad Košťálov
  • Hrad Litýš
  • Hrad Oltářík
  • Hrad Oparno
  • Hrad Ostrý
  • Hrad Panna
  • Hrad a zámek Skalka
  • Kostel sv. Petra a Pavla na Sutomi
  • Hrady Českého středohoří jak bývaly
    Výhledy z hradů Českého středohoří
    Hrady Českého středohoří tajemné
    Expozice hradů Českého středohoří
    Jiné památky v Českém středohoří
    Publikace, suvenýry
    Napište nám
    Hrad Litýš
     
    Hrad Litýš
    Pohled na obvodovou hradbu jádra od jihozápadu (foto: Hynek Veselý)
     
    Jak ukazují nejnovější rozbory písemných pramenů, hrad Litýš nechal postavit někdy mezi lety 1423 a 1427 Zikmund Děčínský z Vartemberka jako principiální vojenský opěrný bod proti Žižkovu hradu Kalichu. Litýš tím možná převzal i funkci hradu Panna, který katolíci v r. 1423 ztratili. První jistá zmínka o Litýši pochází nicméně až z r. 1432, kdy jej spravoval vartemberský purkrabí Mikuláš ze Lhoty. Po r. 1438 přešel hrad na Aleše a Zdeňka ze Šternberka, kteří jej r. 1454 prodali Zikmundovi mladšímu z Vartemberka. R. 1459 držel Litýš Jan z Čečelic na Tetčiněvsi, věrný straník krále Jiřího z Poděbrad. Hrad byl tehdy centrem panství, k němuž patřilo i celé zboží býčkovické komendy. Do třetice se Litýš dostal do rukou Vartemberků sňatkem dcery Jana z Čečelic s Kryštofem z Vartemberka. Nejmladší z Kryštofových synů Václav vyměnil r. 1532 litýšské panství se svým strýcem – rovněž Kryštofem z Vartemberka –, který přenesl sídlo panství na nově zbudovanou býčkovickou tvrz. Pevný, ale nepohodlný hrad Litýš přestal být využíván a r. 1544 se už uvádí jako pustý.

    Hrad Litýš stával na výrazné znělcové kupě nad vsí Kotelicemi. Uznává se, že byl místem, které se husitům nikdy nepodařilo obsadit, což je ale v rozporu s dosavadním názorem nečetné literatury na kvalitu jeho opevnění, jenž bývá hodnoceno jako poměrně konzervativní. Dramatický zvrat v náhledu na podobu hradních fortifikací přinesly až povrchové průzkumy, které byly na lokalitě provedeny v letech 2009 – 2011. Areál vejčitého půdorysu byl na méně strmé jižní a východní straně chráněn silným náspem s plentami z nasucho kladených kamenů, který mohl posloužit i jako stanoviště děl a dokonale kontrolovat přístupovou cestu ze sedla na jižní straně. Tuto vlastnost výše uvedeného zemního opevnění ještě umocňovaly dvě poněkud níže ve svahu položené rozměrné sypané bašty. Od jihozápadní z nich se val táhne směrem na sever, takže i nadále kontroluje přístupovou cestu. Ta na západě ústila první branou, jež byla nejspíš lehké konstrukce, do nevelkého dvorku, vymezeného na východě skálou vlastního hradu a na západě obvodovým opevněním s obdélnou, jistě hospodářskou budovou. Obezděný násep, který po celou dobu kontroloval přístupovou cestu, přechází ve svahu nad první bránou v rovněž obezděné těleso trojúhelníkového půdorysu, jenž má charakter už téměř bastionu. Tuto pozici musel příchozí minout, aby se následně mohl otočit do protisměru a vstoupit druhou, za baštou skrytou bránou do parkánu. Parkán obíhal vlastní hrad na západě a jihu, přičemž na západní straně má jeho vnější obvodová fortifikace podobu již zmíněného zemního opevnění; na nejohroženější jižní straně parkán níže položenou zemní linii zdvojuje. V jihozápadním rohu parkánu stojí skalisko, mezi nímž a skalním blokem vlastního hradu se nachází třetí, formou přitesané skály upravená brána. Čtvrtá, zcela zaniklá brána do jádra se zřejmě nacházela v jižní frontě zhruba lichoběžníkové dispozice. Vlastní hrad má dvě výškové úrovně. Větší, níže položená jižní část byla obehnána hradbou se zaobleným jihozápadním nárožím, k níž na čelní straně přiléhala obdélná budova s krátkými postranními křídly. Menší, výše položená část jádra na severu má podobu skaliska s prohlubní na temeni; podle všeho zde stávala jediná zděná, asi věžovitá stavba. V nádvoří pod skálou se dodnes spatřují základy zaniklého objektu polygonálního půdorysu a zasypaná cisterna.

    Stavební vývoj hradu zůstává dosud neznámý. Mimořádně progresivně řešený vnější prstenec zemního opevnění lze nicméně považovat za jeden z nejstarších svého druhu v Čechách, který mohl mít přímý vliv na vznik mladších fortifikací tohoto typu. Otázka si zasluhuje další bedlivý výzkum.
    Hlavní partneři:
    Ministerstvo kultury ČR
    Ministerstvo kultury ČR
    Ústecký kraj
    Ústecký kraj
    Lesy České republiky
    Lesy České republiky
    Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, v.v.i.
    ÚAPPSZČ
    Další partneři
    Počasí pro region:
    In-počasí
    Statistiky Toplist Oficiální stránky spolku Hrady Českého středohoří, z.s. © 2009-2016 Design: MCH a DM